ArmA 2 dojmy z hratelné verze - preview

Kdo by neznal Bohemia Interactive s jejich realistickými střílečkami, které se těší nemalým úspěchem. Ať zvedne ruku ten, kdo nehrál Operaci Flashpoint! Nikdo se nehlásí? Tak to je dobře. Teď totiž přichází na řadu další pokračování této série s názvem Armed Assault 2. Tituly ArmA a OF obestírají určité problémy kvůli autorským právům. První díl Operace Flashpoit byl legendární válečnou simulací, která sklidila obrovské uznání a dodnes má veliké množství aktivních hráčů. S přípravami na další pokračování však vyvstaly mezi vývojáři a britskou společností Codemasters, která hru distribuovala, určité spory, neboť každá strana si přála dále postupovat jinak, a proto se nakonec BI s distributory rozešli. Jméno Operace Flashpoint ale zůstalo ve vlastnictví Codemasters, a ti se nyní chystají vydat druhé pokračování, které však už s BI nemá nic moc společného. Původní vývojáři tedy začali pracovat na alternativní sérii, jež dostala název Armed Assault. ArmA se drží původních herních principů a snaží se uchovat si maximální realističnost a charakter taktické střílečky. První ArmA sice nedokázala překonat svou popularitou původní Flashpoint, ale i tak má spoustu příznivců a rozhodně nepatří mezi žádné propadáky. Její druhý díl se snaží chyby z Army napravit a nabídnout hráčům co nejautentičtější zážitek. K otestování jsme dostali preview demo, ve kterém jsou tyto změny vidět.

   

Na úvod připomeneme, o co v Armě 2 jde. Ve fiktivní zemi zvané Chernarus dochází k vládnímu převratu. Tamější socialističtí extrémisté přebírají moc nad postsovětským státečkem. Když se jim nepodaří přimět Moskvu k připojení Chernarusu k Rusku, zavádějí v zemi teror a diktaturu. Odpůrci režimu se staví proti totalitní vládě, která má na své straně množství přívrženců. Začíná krvavá občanská válka, které se dá zabránit jedině svržením vlády. Američané – jak je jejich dobrým zvykem – se snaží konflikt zastavit, a proto posílají do Chernarusu pětičlennou elitní jednotku Force Recon, jejímž jste velitelem. Jednotka pochopitelně není schopna čelit všem agresorům v zemi, a proto se uchyluje spíše k vyzvědačství, sabotážím a tajným akcím.

Už na první pohled vás ArmA 2 uchvátí svou perfektní grafikou. Prostředí vypadá úžasně, světlo i stíny pracují skvěle a textury jsou velice ostré. Nejkrásnější je zážitek, když probíháte lesem, kde zpívají ptáci, vítr šumí ve větvích a vy se se svou jednotkou plížíte mezi stromy, schováváte se v trávě a potichu číháte na nepřítele. Sem tam můžeme narazit na nějakou tu srnku nebo kance, kteří se v prostředí pohybují. Vypadá to tedy velice přirozeně. Úchvatné také je, že příroda vypadá naprosto „česky“, tudíž se cítíte jako doma. Autoři se opět nechali inspirovat Českým Středohořím.  V jednom momentě jsem se kochal tak dlouho, až jsem dostal ránu do boku, což mi trošku rozmlžilo vidění, lépe řečeno, neviděl jsem nic kromě barevných šmouh, které se pomalu začínaly zbarvovat do červena, což je také velice povedený efekt přispívající k realitě. Co mě trošku zklamalo, byl destrukční model, který minimálně v předváděcím demu nedosahuje očekávané úrovně. Respektive už dříve se vědělo, že nepůjde o žádné efektní fyzikální orgie, avšak i tak má člověk u her takového formátu, jako je ArmA 2, tendence doufat v nemožné. Interaktivita s prostředím není tak dobrá, jak bychom si přáli. Předměty po zásahu kulek nevykazují přílišné známky poškození a například okna se rozbíjejí velice jednoduše bez nějakých vymakanějších animací. Ničit se dají i budovy, které můžete polechtat střelou vyslanou z tanku, ale jejichž animace borcení také nejsou nijak dokonalé a domečky se prostě bourají tak nějak křečovitě a sesouvají se naráz. Dále zde můžete kácet i lesy a ploty. Některé výbuchy působí dost dobře a i zvukový doprovod a prostorové efekty zaznamenaly oproti prvnímu dílu velké změny. Když si se svým vojáčkem lehnete na zem, tráva se položí, i když se skládá jako listy papíru a celé drny jsou tvořeny jednou rovinou.

   

Motion blur krásně rozmazává při pohybu prostředí kolem vás, a obohacuje hru o další realistický prvek. Obličeje i oblečení postav jsou vypiplány do detailů. Animace charakterů i vozidel jsou na velice vysoké úrovni a oproti první Armě jich spousta přibyla. Vojáci se chovají koordinovaně a jejich pohyby působí přirozeně. Když se plížíte po zemi, obraz se vám houpe ze strany na stranu a během toho můžete střílet leda naslepo někam bokem. Jakmile se podíváte přes mušku, která také není strnulá a trefit někoho chce už určitý cvik, okolní obraz se vám rozostří, a tak vás to nemate. Pokud máte slunce za sebou, optika se vám ve světle leskne, tudíž vidíte jen část obrazu a musíte si popojít tak, abyste mohli zamířit. Překážky se dají nově překročit, takže už se jen tak nezaseknete o nějaký nižší plůtek. Zadrhávání virtuálních kolegů o rohy budov už je také dávno minulostí.

Hardwarové nároky testovacího dema rozhodně nebyly malé, ale i tak jsem byl s optimalizací nadmíru spokojen. Na to, že už nedisponuji nejnovějším strojem, jsem byl překvapen, jak hra běží plynule. Na maximální detaily se sice moc přesně střílet nedalo, ale na střední už to bylo v pořádku. Přesto hra vypadala velice dobře, i když jsem neměl možnost vyzkoušet rozhraní DX10. Je možné, že s lepší sestavou hra vypadá o něco propracovaněji i v případě destrukčního modelu, ale  nemyslím si, že by standard DX9 byl nedostačující.

   

Pohledy máte ve hře v zásadě dva. Jeden 1st person a druhý 3rd person a mezi nimi se můžete přepínat. Krom toho je možné měnit funkce myši mezi udavatel směru pohybu anebo můžete myš použít jako ovladač k rozhlížení se kolem sebe i během pohybu. Zbraně lze pochopitelně takticky prohazovat a po každém příkazu ke změně následuje i příslušná animace. Po zásahu, jak jsem již psal, se vám rozostří vidění a i vaše schopnosti se podstatně zhorší. Minimálně nejste schopni přesně mířit, nebo se vůbec nemůžete podívat přes mušku, což podstatně degraduje vaše střelecké umění. Když jste zasaženi více, nemůžete se ani postavit, a v extrémním případě, když už máte na kahánku, vidíte červeně a válíte se jenom na místě bez možnosti sebeobrany. Potom musíte zavolat svého lékařsky vzdělaného kolegu, který vás ošetří, zabandážuje a s menšími následky se mu povede dát vás opět dohromady. Vše je zase kompletně naanimováno. Ve vesnicích narazíte na obyvatele, kteří žijí svůj vlastní život a vy s nimi máte možnost také promluvit. Krom nich potkáte domácí zvířata jako krávy, ovce nebo psy. Atmosféra tedy působí dokonale. Městečka jsou koncipovány velmi věrohodně, domy mají logické rozmístění a designem dokonale reprezentují „sovětskou architekturu“ východních republik. Krom rozhovorů s domorodci můžete prohodit pár slov i se svými veliteli. Vývojáři slibují volnost rozhodování a některá rozhodnutí můžou vést k alternativnímu vývoji příběhu. Mimo hlavní mise se nám dostanou do rukou i úkoly vedlejší, které rovněž můžou ovlivnit výsledek. V jistém momentě bychom měli mít možnost přidat se k jedné nebo druhé straně.

   

Co do stylu hraní jde opět o strategickou válečnou simulaci, kdy se budete snažit nepřítele spíše obklíčit, nebo se k němu nějak připlížit a zneškodnit potichu. Žádné přímé střety a přestřelky s větším počtem protivníků není možné jen tak přežít. Míření potřebuje také trochu zkušeností a zapomínat nesmíte ani na omezenou kapacitu zásobníku a nepříjemné, avšak nutné přebíjení. Zbraně mají zpětný ráz, který vám při vyšších dávkách uhne s hlavní úplně mimo stanovený cíl. Krýt se můžete za množstvím předmětů, které se v okolí nacházejí. Je možné se také schovat do některého z domů a snažit se nepřítele obejít nebo sestřelit z horního patra. Ne všechny budovy však budou přístupné, což je při tak obrovském množství a rozlehlé mapě zcela pochopitelné. Celková velikost mapy ve hře bude asi 235 kilometrů čtverečních. Nicméně autoři slibují, že vždy bude mít hráč ve svém okolí nějakou skrýš. Prvky jako noční vidění, dalekohled, hodinky a kompas opět hrají taktickou roli a díky ním se můžete venku orientovat. Na mapě pak vidíte své vojáky včetně záchytných bodů a cílů mise a na pomoc si můžete vzít i už zmíněný kompas. Body si lze také vytvářet a přidělit k nim nějaký popis či poznámky. Najdete zde také kompletní seznam všech úkolů, které máte splnit. ArmA 2 je zároveň hra akční i strategická, tudíž i zde svou jednotku ovládáte a zadáváte jim příkazy a úkoly. Vše se ovládá poměrně jednoduše. Vojáky můžete navigovat jak na mapě tak přímo ve volném prostředí a budete se moct mezi nimi i přepínat. Novinkou je pak speciální velitelský mód, kdy ovládáte několik týmů spojenců, které posíláte do požadovaných lokalit a rozdělujete jim příkazy. Skupinu pošlete, aby zaútočili na nepřátelské jednotky, přitom se sami útoku ani účastnit nemusíte. Hra obsahuje spoustu vychytávek, připravený systém rozkazů a množství taktických prvků, což rozhodně nepůsobí primitivním dojmem, zvláště když během toho ještě máte střílet nebo ovládat vrtulník. Pokud člověk nemá s podobnou hrou zkušenosti, bude zezačátku trochu tápat. Vývojáři zahrnuli do hry také jednodušší variantu. Obtížnost se přímo nesnižuje, ale začátečník má k dispozici množství ukazatelů a naváděcích prvků, které mu hru podstatně zpřehlední a vyhne se tak frustraci hned po začátku hry. V nejjednoduším módu hráč podléhá velení AI důstojníka, který mu přímo říká, co má dělat. Řídícím funkcím se tedy vyhne.

   

Ve hře budete ovládat také množství vozidel. Říkal jsem, že ArmA 2 je válečný simulátor. To se vztahuje i k pilotování všech strojů, které zde tvoří hromada transportérů, tanky, nákladní vozy, osobní automobily, mezi nimiž se opět objevují staré dobré škodovky, a v neposlední řadě také helikoptéry či letadla. V každém tomto zařízení naleznete autentické řízení, jako tomu bylo i Flashpointu. Nejzajímavější asi je ovládání letadel a vrtulníků, což byl také jeden z důvodů, proč byla první OF tak populární. Principy zůstávají téměř shodné s předchozími verzemi. Některé modely jsou do detailů propracovány.

Umělá inteligence dle slov vývojářů zaznamenala velký pokrok. Naše zkušenost nebyla špatná, avšak také ne úplně dokonalá. Boti se při svém rozhodování mnohdy otáčejí na opačnou stranu, než ze které by mohli čekat případný útok. Povětšinou se drží schovaní za různými objekty, ale někdy na vás přímo vyběhnou přes volné prostranství, nebo si lehnou na cestu, kde kolem nich nic není, co by je chránilo. Naproti tomu během přebíjení a jednotlivými útoky neustále přebíhají z místa na místo, a pokud už setrvávají na jednom prostranství, ukračují na strany, aby je sniper jen tak jednoduše nesestřelil. Když ještě vezmeme v úvahu, že se vám obraz při pohybu se zbraní rozmazává, není to tak banální záležitostí takového protivníka trefit. Vaši spolubojovníci se naproti tomu chovají docela rozumně, kryjí vás a hlásí vám pozice jednotlivých oponentů. Rozhodně se nemusíte bát, že byste tuto válku museli vyhrát sami a že ostatní vám budou jen zavázet ve výhledu a vbíhat do střel.

Závěrem můžeme s jistotou říct, že je to to, co jsme chtěli. Jsou sice určité věci, které ještě nejsou dotaženy k dokonalosti, nicméně ArmA 2 je již podle redaktorského dema podstatně lepší hrou než její méně povedený předchůdce a důstojným nástupcem Operace Flashpoint. Doufejme tedy, že se vývojářům podaří dodělat co nejvíce drobností ještě před vydáním hry, a budeme jim držet palce. ArmA 2 bude chráněna ochranou SecuROM, tudíž se nemusíte obávat neoblíbeného StarForcu. Na plnou verzi se rozhodně těšíme a její recenzi zde časem také najdete. Předpokládané datum vydání je 21. května letošního roku.