Airfix Dogfighter - ostatní

Ah, konečně! Odložil jsem štěteček, otřel si prsty pokryté tenkou vrstvou lepidla do hadříku, vytřel si z očí ospalky a patřičně se zaklonil, abych své dílo mohl shlédnout v celé jeho kráse. Mig - 29 byl hotov, slepen, domalován a i z toho prostého modelu vytvořeného v podezřelém měřítku vyzařovala síla ocelového jestřába. Chvíli jsem se nechal zmítat návaly hrdosti nad vlastní prací, pak jsem však letmým pohledem zkontroloval hodiny, abych mohl konstatovat, že se mé lepení zase jednou protáhlo. Slastně jsem se oddal spánku. Ráno mě však čekalo několik nepříjemných překvapení. Pravdou je, že pokud lepím, o pořádek ve svém doupěti příliš nedbám, ale rozbité vázy? Zničené terárium? Rozlámané vinily? Nejhorší však bylo, že má pýcha, nádherná F - 18ka Hornet to schytala a pořádně. Její trosky jsem sbíral po celém pokoji. Zvláštní, Mig byl na okenní římse, a přitom bych klidně odpřísáhnul, že jsem jej nechal na stole. Raději jsem ten nepořádek uklidil. Vážně mě už nebaví poslouchat máminy řeči o vlastní náměsíčnosti. Přesto si tak někdy říkám.. "nemají ty modely vlastní život?" Pokud se vám zdá, že jsem při psaní tohoto drobného úvodu trošku ujel na nějaké nepříliš legální droze, nemáte tak docela pravdu. Přestože už tady pár pokusů tohoto typu bylo, počítačové hry dosud nebyly postaveny mimo zákon a to přesto, že pokud se dílo pánům programátorům podaří stejně, jako v případě Airfix Dogfighter, jedná se o záležitost více než návykovou (a jak je z úvodu patrno i lehce psychotropní:-). Simulátory rozhodně nepatří k nejoblíbenějším žánrům počítačových her. Pakliže ovšem občas zatoužíte odlepit se od země a ovládnout nebesa a zároveň vás odpuzuje představa, že ocelového dravce budete ovládat skrze dvě klávesnice, vaše přání by mohl splnit lehce postarší kousek s názvem Airfix Dogfighter, který se krom označení simulátor pyšní také přívlastkem akční. Což znamená, že nebudete muset dlouhé hodiny dumat nad startovací sekvencí a strachovat se, zda se vám povede na vteřinu načasovat přistání a odpadá i starost o vlastní prsty (a nervy), neboť celá hra se dá ovládat stejně jednoduše, jako jakákoliv 3D akční hra. V Airfix Dogfighter se vám naskytne příležitost zasednout do kokpitů bojových letounů, jenž křižovaly nebe v období druhé světové války. Avšak pozor, autoři tohoto titulu si byli dobře vědomi toho, že na podobném tématu staví své válečné simulace kdekdo a tak, aby jejich výtvor nezapadl mezi žánrovou konkurenci, přenesli letecké bitvy Airfix Dogfighteru do dosti odlišného prostředí. Podobně, jako ve vynikající hře Re-Volt nebudete ovládat skutečné stroje, ale jejich zmenšené makety z modelářských stavebnic a známá bojiště evropských a tichomořských front nahradí jeden fádní domek na předměstí. Vítejte tedy v druhé pokojové válce, v níž proti sobě stojí již tradičně Spojenci, proti vojskům Osy. Vašim úkolem bude v deseti misích za každou ze stran plnit rozličné úkoly, jako likvidace konvoje modelů tanků, náletů na radarové stanice, či potápění nepřátelských lodí, křižujících vody ve vaně a porcelánovém umyvadle. A přitom všem se navíc budete muset mít na pozoru před všemi nástrahami, které na vás, jakožto několika centimetrový model v pokojích rodinného domku mohou čekat. Takové zavírající dveře vás dokáží jednou provždy sundat z oblohy. Hra samotná probíhá velice dobře. Na počátku každé mise dostanete k dispozici historicky přesný model bojového letounu (jeho technické zařazení samozřejmě závisí na tom, jakou z bojujících stran si zvolíte). V pozdějších fázích hry si budete moci dokonce před každou misí vybrat z několika variant, přičemž všechna letadla se od sebe odlišují v několika vlastnostech, jako rychlost, snadnost manévrování, spotřeba paliva a odolnost. Poté, co vzlétnete, se již naplno vrháte do plnění bojových úkolů, během nichž není nouze o vzrušující letecké bitvy, či zničující nálety na marně se bránící konvoje pozemní techniky. Podobných zážitků by jsme se však bez potřebných zbraňových prostředků asi jen těžko dočkali. Naštěstí zbraní je také dostatek, vaší hlavní oporou je velmi účinný palubní kulomet, jako druhá možnost se vám pak nabízí několik druhů bomb a náloží, řízených, i neřízených raket, či skutečných hi-tech hračiček, jako laser, či tesla kanón. Zbraněmi však nemusíte nutně ničit pouze své nepřátele. V prostorách domu se nachází spousta křehkých váz, sklenic, talířů a terárií a za jejich rozbití se vám hra odvděčí nějakým tím bonusem, obvykle ve formě extra paliva, opravného kitu, tuby lepidla a dózy s modelářskou barvou. Čas od času se vám také podaří získat z rozbitých předmětů několik zářivých hvězd, přičemž za každých deset nasbíraných budete odměněni trvalým a výrazně silnějším účinkem všech vašich palubních zbraní. Velice příjemný arkádový prvek, díky němuž hra plyne ve svižném tempu a který dělá z Airfix Dogfighter tu nebezpečně návykovou zábavu. Navíc, jak jsem již naznačil výše, letadla ovládáte za pomocí sedmi až deseti kláves, tudíž není problémem do hry ihned proniknout. Bohužel, jak už to tak bývá, ani tomu nejlepšímu projektu se nevyhnou nějaké ty chybky a Airfix Digfighter jich obsahuje poměrně mnoho. Nejde sice povětšinou o nic závažného, ale i tak je nelze pominout. První, co váš pocit ze hry pokazí ještě dříve, než započnete se hraním, jsou (byť originálně a velice hezky vyvedená) nepřehledná menu nastavení a voleb. Nad tím však lze jen mávnout rukou, podobně jako nad občasným vypadáváním textur, či nad někdy nefungujícími kolizemi polygonů, které dokáže napravit příslušný patch. Hlavních záporů je několik: místy je to nevyvážená obtížnost jednotlivých úkolů, když jste nuceni s neobratnými letadly dělat prostocviky ve stísněných podmínkách bednami zastavěných půd a prádelen. Závažnější ale je, že z instruktáže, ani průběhu mise někdy není jasné, jak splnit zadaný cíl. Jindy je to zase kamera, jenž vám v případě kolize s nějakým předmětem, či jiným letounem dokáže skutečně zavařit. Za opravdový hřebík do rakve pak lze označit nemožnost ukládání hry v průběhu misí. Nevím, proč se autoři Airfix Dogfighter k něčemu podobnému uchýlili, možná proto, aby řádně natáhli hrací dobu, která se v případě dvaceti misí za obě strany bude pohybovat okolo deseti hodin. Nevzali však v úvahu, že pokud je váš letoun těsně před koncem mise sestřelen (a že se tak většinou děje díky některé z výše uvedených chyb) a vy jste následně nuceni stejnou řadu úkolů plnit neustále dokola, může to řadu hráčů donutit k nepříčetnému běsnění (kupříkladu já sám jsem po sedmém neúspěšném pokusu potopit křižník klel jako ďas, v amoku pobíhal po pokoji a strhával ze zdí vše, co nebylo uchyceno alespoň pěticentimetrovými hřeby…), či velice rychlému odinstalování. Airfix Dogfighter nabízí i několik tradičních prostředků k tomu, abyste mohli naplno vyjádřit svoji kreativitu. Tím prvním je kreslířský stolek, díky němuž si můžete letadla vyzdobit vlastními emblémy na křídlech a trupu. Pracuje se v něm bohužel ještě hůře, než v klasickém Malování, tudíž jej využijí asi jen opravdoví nadšenci. Ani editor pokojů není příliš povedený - k dispozici máte totiž pouze několik již hotových místností, v nichž můžete jen posunovat předměty, či dodávat vlastní zdroje odměn, jako vázy, talíře, či stojany na gramofonové desky. Grafická stránka hry s odstupem času samozřejmě nevypadá nikterak hvězdně a nutno podotknout, že ani v době vydání Airfix Dogfighter nebyl na poli grafiky žádnou revolucí. Přesto si vizuální kabátek hry udržuje slušný standart a nevypadá ani zdaleka odpudivě, naopak, některé efekty, jako kupříkladu exploze, kouř stoupající z poškozených modelů a osvětlené runwaye v potemnělých pokojích vypadají velmi povedeně i dnes. Zkrátka a dobře obvyklá situace, na níž, pokud čas od času hrajete postarší tituly jste dozajista zvyklí. Navíc vše vyvažují nízké hardwarové nároky, které, pokud vlastníte některý z počítačů vyšší třídy lze označit za zcela směšné. Zvuková stránka patří k jedné ze slabých stránek celého titulu. Hudby si při hraní Airfix Dogfighter příliš neužijete, protože hra jednoduše žádnou neobsahuje. Nehraje nikde, ani v menu, ani při prolétání nad bojišti oné pokojové války, což je rozhodně škoda. Na druhou stranu je možné, že by hudební kulisa mohla mnohé z vás nepříjemně rozptylovat a jak sami uznáte, pozornosti při freneticky se odehrávajících leteckých soubojích není nikdy nazbyt. Zvuky jsou zcela standartním výtvorem - střelby, výbuchy i motorky jednotlivých letadýlek, vše zní patřičně tak, jak by mělo. Konečný součet všech předností i nedostatků Airfix Dogfighter skončil v kladné rovině a mě nezbývá, než vám jej doporučit v případě, že toužíte po troše svižné, návykové a možná i lehce infantilní zábavy. Tato druhá pokojová válka vám totiž dokáže nejen připomenout chvíle, kdy jste se plazili po zemi a s plastovými vojáčky zažívali neskutečná dobrodružství, ale i velice příjemně naplnit obvyklý hráčský víkend. Výrobce: Paradox Entertainment / Unique Development Studios Distributor: EON Digital Entertainment Rok vydání: 2000 Typ hry: akční simulátor Hodnocení: 85%