Airborne Troops - recenze

Proč jsem od takřka neznámé hry, pojednávající o druhé světové válce, čekal zázraky a pohodové zážitky? Proč mne neodradil jen fakt, že se jedná o konverzi z konzolí? Proč mne nepotopilo jen samotné jméno? Takových otázek bych si mohl klást tuny a nikdy bych se nedočkal uspokojivé odpovědi. Tento evidentně navnazující začátek patří ke hře, o které dokáži tvrdit, že je jedním z mých nejhorších herních zážitků. Možná i krysí obličej Ferdinanda V. by odhalil paskvil, který ve svém oboru snad nemá obdoby. S podbarvením rudým jako ložnice Zuzky Rujbrové a perfektním obalem totiž přichází stealth-akce s adventurními prvky. Hra Airborne Troops. Zlý úšklebek z Francie… V záplavě kvalitních, válečných titulů nás chtěl Airborne Troops tak nějak pohodově naladit. Francouzský legionář tady přeci jen v proslulé formě ještě neotravoval. Příběh byl vylíhnut jako rekonstrukce skutečného válečného nedorozumění a Vy, jako francouzský tajný agent, pátráte po německých základnách, přičemž vás, jako pravého Jamese Bonda, nesmí nikde vidět. Zatímco nad příběhem můžeme milosrdně mávnout rukou, nýbrž nikdy není hlavní devizou válečné hry, se zbytkem a následným hodnocením je to daleko horší. [b]Důležitě špatná hratelnost[/b] Po příjemném a atmosférickém menu, jste okamžitě vrhnuti do uliček Paříže. Co z počátku značně upoutá vaši pozornost, je velice nepraktický a neoblíbený third-person pohled, který si hned ze začátku zasluhuje čestné místo na hanbě. Nejen, že se s ním kamera pořád nějak nechutně kroutí, ale také se čas od času zasekne o vyšší předmět, než je samotný voják. Jen co s legionářem postoupíte o pár kroků, začne na vás ze všech stran dýchat konzole řady pět. Jen mi nějak chyběl trojúhelníček a čtvereček. Protože nápis naznačuje, že se Airborne Troops špatně hraje, chtěl bych vám nyní upřesnit, co je tím pravým kamenem úrazu. Ovládání. Pánové a dámy, je tomu tak. Ne, že by hra nezkoušela využít standardní tlačítka, ono to dohromady dává nezajímavý celek. V kombinaci tolika žánrů, je skoro téměř jisté, že brzy nebudete vědět kudy a kam, přičemž nemůže pomoci ani kouknutí do absentujícího seznamu funkčních tlačítek. Autoři se snažili, aby mohl hrdina sedět, stát, běhat, vykukovat zpoza rohů, ale stejně je toho málo, a to málo se velmi špatně kočíruje. [b]Ticho jsem ještě nezaslechl[/b] Ač byla hra vytvářena jako Fischerovi schopná konkurence, nepobral jsem asi dost rozumu na to, abych tu pravou stealth akci našel. Ano, je tu sice ta možnost se schovat za bednami a počkat, až se protivník postaví zády, ale co se plíživým krokem vydáte nakreslit mu na záda Zorra, Němec uslyší i neslyšitelné. Proto z taktické a tiché hry vznikne po pár minutách neustále se opakující rubačka. To je rozhodně škoda, protože stealth není nikdy dost a prostředí druhé světové války mohlo být rozhodně zajímavým tahem. Adventura je pro Airborne Troops sice jen o malinko trefnější přirovnání, ale koho dnes netrkne čím odpálit kus betonu a že sud s nápisem FIRE možná vzplane, může považovat recenzovanou hru za jedničku v žánru. Bohužel celá hra zavání, ba přímo smrdí arkádou. Na zemi se různě povalují velké, různobarevně odporné značky, které znamenají vyléčení. Šloupnete tedy na značku s lehkostí Roye Makaaye (ehm, tedy nic proti ex-králi manažerů, opravdu nic proti) a hlavnímu hrdinovi se doplní celkem bezmezně zdraví. Ono i ty dveře do jiné lokace musí být samozřejmě značeny dostatečně velkým, ohyzdným obrázkem, podobně jako na starých automatech. Když se tak nad tím zamyslím, kvůli arkádovým mega prvkům byla potopena ona adventurní část. Ono při úkolu „Najdi něco!“ vás rozhodně nepotěší, když hledaný předmět má nad sebou viditelný nápis HERE. [b]Další body, jež strhují hratelnost[/b] Odplivnutím tak černým, jako od rozeného kuřáka, se pro vás jistojistě stane ukládání pozic. Víme, že toto se tato chyba příliš nenosí, ba je v některých hrách plnou samozřejmostí, ovšem zde jsme to opravdu zveřejnit musili. Věřte nevěřte, hra se automaticky uloží až po dokonání levelu a otevření dveří, jež vám poskytují cestu dál. Při celkem vysoké obtížnosti, o které se budeme ještě bavit, je opravdu těžké úrovně zdolat. Zvlášť když na každém rohu stojí vševidoucí nepřítel, který má mušku jako jeden z těch nejlepších veteránů Hvězdných válek. Ještě štěstí, že je hra tak neuvěřitelně krátká. Vidíte, dokonce jsem bez úhony napsal i tuto recenzi, protože se herní doba pohybuje kolem 5-10 hodin, což nás opravdu nutí ke smíchu. Umělá inteligence vojáků je naprosto příšerná. Proč jsou Němci v těchto hrách uráženi inteligencí pod 90 a proč jim mrtvola, těsně vedle jejich pravé nohy, neřekne, že kámoš asi nespadl ze schodů nebo nezakopl o kámen. Zatímco se ve vedlejším pokoji strhává přestřelka, nacistický soused se v klidu kouká na vypnutou televizi. Bohužel naše nepřátele ani nenapadne se za něčím krýt, popřípadě nenabíjet přímo před nastaveným samopalem. Jako železo na magnet si celá armáda přijde pro smrt až k vaší maličkosti, přičemž mají běda desetiprocentní šanci na přežití. Když se zabýváme inteligencí nepřátel, je zde také problém, za který imaginární panáčci nemohou. Odpovědnost totiž berou ti prznitelé, kteří tuto hru vyráběli. Problémem, ač o malinko běžnějším, je neustálý respawn nepřátel. Nemůžete si tedy skoro nikdy říct „Dobojováno.“, vylézt z úkrytu a projít se prázdným bojištěm a symbolem vašeho úspěchu. Okamžitě se na nemožném místě objeví přibíhající tlupa vojáků, jdoucí vám silně po krku. Jednou z alternativ je utéct po vzoru milánka Ramba do dveří, znamenající konec úrovně… [b]Zbraně, symboly vašeho zaručeného neúspěchu[/b] Do druhé světové války neodmyslitelně patří zbraně, na které v podobných případech vždy jednou dojde. Ti, co měli valšój pistaljet, vždy patřili mezi nebezpečné a to samé patří i do Airborne Troops. Na začátku hry dostanete nůž, abyste se alespoň na chvilku mohli cítit jako v pravé stealth-akci, ovšem za malou chvíli si přičichneme i k těm pravým vražedným nástrojům. Zatímco v batohu bude spát M1 Garand, na nepřátele platí hlavně Thompson M1 (nástupce toho gangsterského!). Spousta pušek nekončí jen ostrým bajonetem, ale mnohdy je lepší volbou i malý Colt 1911, ozdoba hlavního hrdiny (dva zásobníky – toť novinářská kachna). Ačkoli je střílení v jiných hrách věrným požitkem, v Airborne Troops budete rádi, že to již máte za sebou. Každá střelná zbraň má totiž jiný zaměřovač, což působní na hratelnost tak nějak ponuře. Zatímco pistole má před sebou jen malou tečku, u pušky uvidíte takřka třícentimetrové kolečko. Samopaly zaměření nejspíše vůbec nepotřebují, protože s nimi musíte střílet jen tak naslepo. Nůž je naštěstí celkem účinný, a proto kdykoliv to půjde, použijete ho (i když stealth situací je opravdu po málu). [b]Krása kontra atmosféra[/b] Co se táče grafické stránky hry, není to s ní až tak špatné. Dokonce bych se odvážil tvrdit, že dosahuje asi tak stejných kvalit jako válečný Shellshock Nam 67. To znamená trošku lepší průměr. Kupodivu bylo hodně znát, že se autoři dříve zabývali venkovním prostředím, které vypadá krásně. V létě zeleně, v zimě pošmourně, na večer je pod lampou téměř živé světlo. Zatímco se tady rozplývám nad exteriéry, interiéry trpí. Většina vnitřních zdí mají jen jednu, stále se opakující texturu. Na pohled to vypadá normálně, ale po bližším zakoukání je to taková jednolitá placka. Bohužel ve hře nejsou prakticky žádná interaktivní místa. Pokud tedy nepočítám nějaký vyšší cíl (vybuchující sud u dveří či zámek). Vše stojí jako přikované, na což jsme si dávno odvykli. Airborne Troops postrádá také jakoukoliv atmosféru. Venkovní prostředí by sice mohli silně navnadit, kdyby ovšem nebyla tak strašně tichá a nudná. Za celou dobu hraní se nepohne ani ptáček na střeše a ani nezafouká větřík. Tím pádem hra není schopná přivést na světlo atmosféru. Zvuky povětšinou chybí také a spokojit se s mírným šumem a výstřely (pardon, zapomněl jsem na konzolový zvuk při dobíjení zdraví). Hudba slouží spíše jako kulisa a moc si jí během hry neužijete. Je to škoda, protože při dodání těch správných zvukových efektů by se hra stala alespoň mírně atmosférickou. *25* Mrtvý kmotr, dobrý kmotr Praktickým kladem zůstává docela nízká hardwarová náročnost, přičemž i stroj s 256 MB RAM dokáže Airborne Troops strávit bez problémů. Otázka spíše zní, proč by to nějaký počítač dělal? Špatných konverzí z konzolí je strašná spousta a válečných her je také mnoho a také o dost lepších než recenzovaný kousek. Pokud si chcete opravdu zahrát kvalitní válečnou akci, vrhněte se na nedávný Medal of Honour, české Hidden & Dangerous 2 či na trofejemi ověnčený Call of Duty. Řeknu vám dopředu. Airborne Troops rozhodně není hra pro vás…