Ace Combat: Squadron Leader - recenze

Co si budeme povídat, my chlapi máme rádi spoustu věcí. Kromě krásných žen (nebo mužů... jak kdy), dobrého pití a rychlých aut má jistě většina z nás ráda i pořádné letouny, nejlépe stíhací. Žánr leteckých simulací je sice na Playstation hodně chudý, ale upřímně řečeno, nikdy mi nijak zvlášť nechyběl. Konami však nyní přichází na trh s Ace Combat 5: Squadron Leader a až při jeho hraní mi došlo, že to je přesně to, co černé skříňce (vedle strategií) chybělo. Ačkoliv tedy trůn pro nejlepší leteckou hru nemá prakticky žádné další kandidáty, Ace Combat 5 na něj usedá plným právem a v této recenzi si můžete přečíst, proč je podle mého názoru takhle dobrý. *1* *2* *3* Hardcore simulace byly vždy doménou počítačů, a když už na konzole nějaký ten simulátor vyšel, jednalo se o typickou arkádu. AC5 se to nesnaží změnit, a tak nečekejte kdovíjak realistický letový model, protože tady jde o zábavu. Jedním z klíčových prvků této hry je příběh. Ano, slyšíte dobře, příběh, a to ne ledajaký. Jako nováček letky z malého ostrůvku Sand Island si žijete poklidným životem pilota, znáte to, jedna patrola za druhou, šlichta v jídelně a spaní na pokoji. Jenomže, nebyla by to hra, kdyby se něco nezvrtlo. Po sérii nečekaných událostí se z vás nejenom stává kapitán, ale navíc hrajete významnou roli při vypuklé válce mezi fiktivními státy Osea a Yuktobania. Napínavé story je vyprávěno jak pomocí filmečků mezi misemi, ale důležitá část se odvíjí přímo za letu. Drtivou většinu času totiž někdo mluví do rádia, a vy tak neustále slyšíte rozličné hlášky, od popisu situace na bojišti, přes vtípky vašich spolubojovníků až po různá hlášení z pozemních stanovišť. Znalost angličtiny je tedy velkou výhodou, ale právě tento aspekt dělá z Ace Combat 5 něco výjimečného a atmosféra je přímo nepopsatelná. Vaše letka se časem také vyvíjí a je zajímavé pozorovat, jak se z úplných nováčků stávají obávaní a schopní piloti. Součástí vašeho týmu je, kromě vás (jen pro zajímavost, v celé hře nepromluví váš charakter ani slovo, s vyjímkou občasné volby Ano/Ne, kterou čas od času dostanete z vysílačky) také několik dalších pilotů, kteří se občas v týmu prostřídají. Ačkoliv charaktery nepatří ke kdovíjakým hvězdám a jejich 'herecké' výkony jsou jen lehce nadprůměrné, během hry se s nimi dostatečně sžijete. *4* *5* *6* Příběh nepříběh, přece jen je nejdůležitější hratelnost. Pokud si zvyknete na poněkud neobvyklé ovládání, nečeká vás žádný problém při sžívání se s vašim strojem. Při letu totiž využijete převážně levou analogovou páčku, kterou se staráte prakticky o všechny záležitosti týkající se manévrování s letounem. Zaměřování je poměrně zvládnuté, občasným problémům při střelbě z kulometů se ale nevyhnete - to vše je ovšem otázkou zvyku. Potěšilo mě snadné ovládání rychlosti. Pomocí tlačítek L1 a R1 jednoduše přibržďujete, respektive zrychlujete. Po jejich puštění se letoun navrací do základní rychlosti. Podobně snadné jsou i činnosti jako vzlet, přistávání nebo doplňování paliva za letu. Ještě se vrátím ke zbraním. Kromě již zmíněného rychlopalného kulometu si zastřílíte převážně raketami vzduch-vzduch, ale k dispozici jsou také speciální zbraně. Řadí se mezi ně například dalekonosná střela vzduch-země, kobercové bombardování a napalm. Tím ovšem výčet zdaleka nekončí, speciální zbraň závisí na zvoleném letadle. Těch je tady okolo 50, všechna jsou licencovaná a mají rozdílné vlastnosti, takže vybrat ten správný na danou misi bývá někdy malý oříšek. Samozřejmě, nic není zadarmo, takže vaše plechové miláčky si nejprve musíte nakoupit za peníze, které dostáváte po splnění mise. *7* *8* *9* Novinkou pátého dílu série je systém příkazů, které můžete zadávat svým wingmanům. Jejich použitelnost je ovšem minimální, stejně většinu špinavé práce budete muset odvést sami, ale třeba někoho potěší, že své podřízené může komandovat příkazy jako Útok, Rozptylte se nebo Kryjte mě! V případě, že se s wingmany nechcete štvát vůbec a bolí vás hlava z neustále komunikace přes rádio, není nic snadnějšího než zvolit v hlavním menu Arcade. To spustí speciální sérii misí nazvanou Operation Katina. V této větvené kampani, proložené hloupým příběhem, který se nejspíš opírá o události z minulého dílu, vás čeká série náročných a vražedným časovým limitem omezených misí. Většinou se ale jedná jen o sestřelení určitého počtu nepřátel, takže nějaká ta variabilita se zde nekoná. Bohužel se tento nedostatek nevyhnul ani příběhové části, ačkoliv je vidět snaha autoru vyhnout se stereotypu. Bohužel se to ale moc nepovedlo a počáteční euforii se hra poměrně rychle obehraje a neustále sestřelování něčím někoho se stane trochu nudným. Naštěstí je ve hře již zmiňovaný příběh, který vás i v kritických chvílích přinutí hrát dál a podívat se, jak to vlastně dopadne. *10* *11* *12* Zbývá už jen říct několik slov o technickém zpracování. Grafika hry je na skvělé úrovni, textury země a modely letadel dopadly na výbornou, efekty počasí jsou dechberoucí a jedinou výtku bych měl k trochu slabším explozím. Na zvuky si taktéž nelze moc stěžovat, s jedinou výjimkou - při střelbě z kulometu hra vyluzuje zvuk jako nějaký vysavač, a navzdory tomu, že se na něj dá zvyknout, je to na poprvé šok. Co však musím pochválit, je hudební doprovod. Od briefingové melodie až po úžasný chorál z poslední mise, po této stránce hra exceluje. Trvanlivost je také slušná, a tak nelze než pátý Ace Combat doporučit, a to i těm, kteří o letecké hry nemají zájem.