Ace Combat: Distant Thunder - recenze

Série Ace Combat začala svou pouť ještě na PSX. První díl nazvaný Air Combat jsem nehrál, nějak mě ty obrázky nepřesvědčily. O nějaký ten „pátek“ později vyšlo pokračování už nazvané Ace Combat 2. Ten jsem hrál ( i vyhrál ) a bylo to celkem povedené létání. Sice to nebylo žádné ultra realistické létání, bylo to hodně akční, ale pokud jste si chtěli zalétat s letadly, byla to jediná možná volba. Pak do toho lidičky z NAMCO praštili a byla na světě trojka. To už bylo o něčem jiném. Jednoznačně to byl nejlepší letecký „simulátor“ na PSX. I když třeba takový Eagle One Harrier Attack nebyl taky vůbec špatný. Ace Combat 3 vymáčkl z PSX naprosto veškerý výkon a tedy po grafické stránce to bylo maximum. Hra si zachovala i tu akčnost z předchozích dílů, ale měla jednu dost vážnou chybu. A tou byla krátkost. Hru jste pohodově dohráli za jedno odpoledne a koupit si hru, která stála 1500 korun a vydrží pár hodin nemá moc smysl. Také to v herních magazínech dost odskákala. A zrovna nedávno jsem si koupil na PlayStation 2 již čtvrté pokračování nazvané Ace Combat: Distant Thunder. Hra se pohodově roztahuje na jednom DVD disku. Tak co nás čeká a nemine? Jako vždy jste účastníky hrozivého válečného konfliktu 21.století. Sice jste na té správné straně, ale nepřítel má jednoznačně navrch. Příběh je vyprávěn hlavním hrdinou a na obrazovce se vám promítají obrázky animovaných skic a melancholický hudební doprovod velice významně podkresluje atmosféru válečného běsnění. Ovládání letadel se nijak nezměnilo, u Namca vsadili na osvědčený recept. Grafická stránka hry je ale úplně jinde. Je jedním slovem fotorealistická. Nejenom krajina, ale i letadla vypadají naprosto neuvěřitelně. Vše je vytvořeno do sebemenšího detailu. Celý terén, budovy, mosty, krajina ubíhající pod vámi je jako živá, vodní hladina, na níž se odráží oslepující slunce jakbysmet. I když se během boje asi moc detailů všímat nebudete, není na to prostě čas. Protivník je totiž už dost zkušený, aby vás i s vaším letadlem sundal pěkně rychle dolů. Všechny ty detaily naplno oceníte až v opakovacím režimu Replay. V tomto režimu je k dispozici spousta kamer, mezi kterými si můžete libovolně přepínat. A ručím vám za to, že vám spadne čelist, až uvidíte ty detaily jako průlety vašeho letadla, jak rakety opouští svoje nosníky a řítí se vstříc svému cíli. Navíc rakety za sebou nechávají kouřovou stopu, která je tak dokonale skutečná, že nebudete věřit vlastním očím. Na letecké souboje se můžete dívat ze tří pohledů. Buďto za ocasem vašeho letounu, nebo z perspektivy první osoby a v posledku tu je efektní výhled z kokpitu stroje. Ten první jmenovaný je asi nejlepší, jelikož máte větší přehled a můžete pořádně docenit všechny ty krásy letadla i krajiny. Navíc z tohoto pohledu jde pohodově zaměřovat a není to na nic jako v simulátorech na PC, kde se na to jen díváte, ale abyste někoho mohli zaměřit a posléze sundat z oblohy, musíte se přepnout do kokpitu. Během boje slyšíte nejrůznější hlášky vašich kamarádů (jak se radují ze sestřelu nepřítele) i vašich nepřátel (jak nadávají) a dost to zvyšuje atmosféru hry. Po skončení každé mise si můžete za body, které dostanete, nakoupit nějakou tu výbavičku. Můžete si koupit zbrusu novou stíhačku, nebo na tu „starou“ dokoupit nějaké ty bomby a rakety. Čeká vás kolem dvacítky misí, ve kterých budete napadat nepřátelská letiště, ničit rafinérie, odvracet bombardování atd. Inteligence vašich spolubojovníků je na dost velké úrovni. Nejenom že dokáží zničit nějaký ten pozemní cíl, ale dokonce sestřelí i nějaké to letadlo a to je sakra co říci, vždyť v předchozích dílech jste byl takřka na všechno sám. I protivníci ale nabrali trochu rozumu. Konečně také na vás útočí a sestřelit je z oblohy dá pořádně zabrat. Hra nabízí samozřejmě i multiplayer na rozdělené obrazovce (bohužel jen s jediným dostupným pohledem na vaše zápolení), v něm bojujete proti kamarádovi a současně likvidujete protivníky v úsilí o co největší bodový zisk. Během hry jsem opravdu nenašel ani jednu vadu na kráse. Nepatřím k těm, kteří stále nad něčím remcají a hru si nedokážou pořádně vychutnat. Prostě jsem se u této hry královsky bavil a mohu vám ji jen doporučit. Hře dávám celých 90 procent a ani nevím, proč jsem ji vlastně nedal rovnou stovku. Jan Suda