300: Bitva u Thermopyl - recenze

Kdysi dávno jsem s údivem četl, jak se budou točit filmy v jednadvacátém století. Prostředí, herce, scény – vše vytvoří grafici s pomocí počítače. Klasické natáčení, jak ho známe, skončí. Naštěstí se tak nestalo, filmy sice počítačových kouzel hojně využívají, ale herce hned tak někdo nenahradí. Ohledně všeho ostatního si už nejsem tak jistý, zvlášť po filmovém zážitku nazvaném 300: Bitva u Thermopyl. Komiksy na filmovém plátně často trpí tupým zpracováním. Atmosférou nasáklé listy se mění v bezcenný papír spojený s hořkou pachutí na patře. To že má být Daredevil, Ghost Rider nebo Superman (libovolně doplňte jménem vašeho oblíbeného hrdiny, ze kterého se díky filmovému zpravování stal nepovedený paskvil). Počkat, napadlo filmové tvůrce, takhle to dál nejde. Co takhle převést komiks políčko po políčku, na papíru to funguje, tak proč ne na filmovém plátně. A ejhle Sin City se vydařilo a navíc slušně vydělalo. Nejnovějším pokusem je tak komixový román 300 (shodou okolností taktéž od Franka Millera, autora noirovky Sin City). Režisér Zack Snyder už v zombárně Úsvit mrtvých předvedl, že nápadů má v hlavě spoustu. A tady se opravdu mohl vyřádit. Film totiž rozhodně není suchopárný exkurz do zaprášených učebnic dějepisu, právě naopak, je to nářez. Ve zkratce připomenu, že děj se točí okolo nerovného boje třístovky Sparťanů proti milionové armádě Peršanů. A to je celé, nic moc navíc nehledejte (předloha je dokonce mnohem stručnější). V čem film dominuje, je především vizuální zážitek. Film byl celý natočen kompletně před modrým pozadím, vše kromě herců je realizováno na počítači. Myslím, že jste určitě viděli na internetu ukázky z filmu a tak si to dokážete představit. Výsledek je nakonec mnohem lepší, protože trailery byly chytře nadávkované a dočkáme se tak mnohem pompéznějších záběrů. Až uvidíte Sparťany, jak se kryjí před desetitisíci šípy a přitom se smějí jako na povedeném pikniku, tak pokýváte hlavou. Ve skutečnosti by asi byly Sparťané do pěti sekund mrtví, ale kvůli takovým scénám přece do kina chodíme. Herci plně vyhovují představám o nemilosrdných řeckých válečnících. Peršané jsou naopak zdegenerovaní, zrůdní, jejich vládce se považuje za boha, ale spíš bych ho umístil do vypolstrované cely v Bohnicích. O ději se nemá cenu příliš zmiňovat, protože se film zaměřuje především na barvité vyjádření a jak už jsem naznačil, tak příběh není nijak komplikovaný. Film je přístupný od 18 (znáte ale českou kotlinu, tady se toho moc nedodržuje) a je to na něm znát – krvavé scény, dorážení mrtvých, minimálně oblečené zaměstnankyně perského harému. Drsná realita se ale k filmu hodí a naštěstí nedošlo k nějaké vyměklosti typu hlavní hrdina pláče. Předloha ovšem není příliš dlouhá, proto museli tvůrci některé scény přidat. Tady ovšem neměli šťastnou ruku, protože linie manželky spartského krále zbytečně zdržuje a je jakoby z jiného filmu. Při sledování filmu se mi neustále vtíral do mysli pocit, že mi na něm něco schází. Nedokážu říct co, možná víc překvapivých scén, ale to je možná čistě můj problém, protože jsem četl původní komiks, který mimochodem vyšel česky v nakladatelství LINK(http://www.comicscentrum.cz/;Comics Centrum). Výsledek je však více než pozitivní, protože takhle si představuji opravdu důstojné zpracování komiksu. Zkrátka jde o film, na který si vzpomenete i po čtrnácti dnech a to už je v dnešní uspěchané době co říct.